Lidový oděv v Čechách na školních obrazech zlatokorunské školy

V cisterciáckém klášteře Zlatá koruna nedaleko Českého Krumlova jsou vystaveny obrazy, které původně sloužily v místní škole jako učební pomůcka. Nejznámější, a pro účely poznání oděvů prostých lidí nejzajímavější, je soubor obrazů inspirovaných ilustracemi učebnice Orbis Pictus Jana Ámose Komenského. Namaloval je Tadeáš Schuegger v letech 1775-1785 a z původního počtu sto padesáti osmi se jich do dnešní doby dochovalo pouze šedesát devět. Zobrazují především řemesla, dopravu, bydlení a přírodu. I když je Orbis Pictus evidentní předlohou maleb, přidal Schuegger do výjevů i další postavy a předměty. I díky rozměrům a technice (jedná se o olejomalby 46 x 48 cm oproti zhruba 10 cm velkým hrubým dřevořezbám v knižním vydání) obsahují obrazy ze Zlaté koruny nesrovnatelně více detailů. Právě tyto detaily honosných šatů a interiérů ukazují, že malíř zachytil realitu druhé poloviny 18. století, tedy doby kdy malby vznikaly, nikoli poloviny 17. století, kdy byla vydána kniha.

Vyobrazení ševce v Komenského Orbis Pictus, vydání z roku 1778 (vlevo) a na malbě Tomáše Schueggera z kláštera Zlatá Koruna (vpravo).

Tadeáš Schuegger je rovněž autorem historické mapy Čech z let 1781-1785, na jejímž spodním okraji namaloval výuku čtení a předení ve škole, dále pak například chov a zpracování bource morušového, barvení přadének, tkaní sukna a bělení plátna. Dalším souborem sedmdesát pět obrazů na témata z katechismu, kde jsou postavy v soudobých i v historických oděvech.

Tadeáš Schuegger, cyklus katechismu - I. Světit dny sváteční (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Oděvy žen

Celkem je na obrazech z cyklu Orbis Pictus zachyceno jednadvacet žen. Vedle několika vysoce postavených dam jsou to děvečky při senoseči nebo dojení krav, další dívky zpracovávají len, předou, šijí a pomáhají v kuchyni, jiné ženy se věnují praní, pracují v lázních, v tkalcovně nebo bílí plátno.

Nejčastěji jsou ženy oblečeny do košile, šněrovačky a sukně se zástěrou, v několika případech mají přes šněrovačku ještě krátký kabátek. Na první pohled je zřetelná obliba bílo - červeno - modro - zelené kombinace, dalšími barvami, které se vyskytují o poznání méně často, jsou světle fialová, hnědá a černá.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LXXIV Lázně (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Košile - sahají těsně pod kolena, rukávy jsou nahoře nařasené k dlouhé k loktům. Na některých vyobrazeních jsou vidět na koncích rukávů úzké manžety a volánky, na dalších jsou rukávy vyhrnuté nebo volné, jako kdyby ani žádnou manžetu neměly. Výstřih je nabraný do úzkého proužku látky nebo zakončený úzkým volánkem.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LX Plátno (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Sukně - sahají od půli lýtek po kotníky, kratší jsou u žen zabývajících se namáhavou nebo špinavou prací. Sukně jsou jednobarevné, bez ozdob.

Zástěry - nikdy nechybí, jsou zhruba stejně bohatě řasené jako sukně a sahají skoro až k jejich dolnímu okraji sukně. Nejčastěji jsou bílé, případně modré. Ve dvou případech je vidět i zavazování pomocí barevných tkanic, v obou případech je mašle vepředu pod špičkou šněrovačky nebo kabátku.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LVIII Práce se lnem (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Šněrovačky - všechny mají ramínka, některá na ramenou zavazovací, a nepříliš hluboký výstřih. Ani v jednom případě není zachycena šněrovačka od pasu dolů, proto se můžeme jen dohadovat, zda jsou jednotlivé díly rozčleněné do množství patek, ponechané vcelku nebo ukončené v pase, jak by napovídalo vyobrazení pradleny, které pravděpodobně mezi šněrovačkou a sukní vykukuje vykasaná sukně. Všechny živůtky se šněrují jednou tkanicí kontrastní barvy (jde tedy o spirálové šněrování) vepředu přes trojúhelníkovitý punt. Punt mívá stejnou barvu jako šněrovačka a někdy je v horní části ozdobený proužkem, snad z dracounové krajky. Na několika vyobrazeních jsou podél okrajů šněrovačky patrné světlé body - buď tak chtěl malíř zobrazit vyšité dírky nebo možná kovová očka, kterými se tkanice provlékaly.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - XLIX Pekařství (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Kabátky - jsou na malbách tři. Všechny sahají jen kousek pod pas, mají malý kulatý výstřih a rukávy k loktům. Liší se manžetami a hlavně zapínáním, jeden je vepředu šněrovaný tak, že mezi přednicemi zůstává mírně se rozšiřující mezera, u druhého přednice těsně doléhají a řada sotva znatelných žlutých bodů naznačuje, že se mohl zapínat na háčky. Třetí kabátek je namalován zezadu, takže je vidět rozparek mezi šůsky zadních dílů.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LXX Hrnčíř (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Šátky - má zhruba polovina žen. Většinou je bílý, případně černý, nosí se ve výstřihu překřížený a nepříliš přitažený ke krku.

Čepce - nejsou nezbytnou součástí garderoby. Mnoho že má vlasy pouze spletené do uzlu na temeni, často za pomoci červené pentle. Tři ženy mají "ouškaté" čepce, jeden černý s černým volánkem a na čele vybíhající do špičky, další dva červené s bílým volánkem okolo obličeje. Je zajímavé, že zde úplně chybí klasické bílé čepce, které jinak na vyobrazeních na mapě od téhož malíře převažují. Další pokrývky hlavy není snadné jednoznačně identifikovat, dvě ženy mají kolem hlavy ovázaný bílý pruh látky, snad vínek, další dvě mají na hlavě nejspíš bílý šátek (jedna s cípy volně spuštěnými na ramena, druhá má cípy upevněné v týle), děvečka při senoseči má světlý klobouk, pravděpodobně slamák.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LIX Tkanina (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Šperky - jsou zastoupeny především černými stužkami okolo krku, na kterých jsou do záňadří spuštěné pravděpodobně křížky nebo srdíčka. Na jedné z žen v tkalcovské dílně můžeme rozeznat perlové náušnice, šňůru perel (nebo bílých korálků) má kolem krku za pomoci červené stužky uvázané i žena prodávající pečivo.

Boty - jsou většinou černé, v jednom případě světlé a s výraznější špičkou, detaily jako přezky nebo podpatky nejsou rozeznatelné. Oblíbenou barvou punčoch je červená. Pomocnice v lázních a pradlena jsou bosé.

Oděvy mužů

Mužů na v cyklu Orbis Pictus vyobrazeno daleko více než žen. Většina z nich se věnuje nějakému řemeslu, ale najdeme mezi nimi i několik pocestných, sloužících, zákazníků, učitele a samozřejmě panstvo. Není výjimkou, že na jednom vyobrazení najdeme několik mužů společenského postavení a různě movitých - například v tiskárně jsou mladí pomocníci na nekvalifikovanou práci, zkušenější sazeči, i postava v paruce, pravděpodobně sám majitel.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - XCIII Knihtisk (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Oblečení mužů má o něco tlumenější barvy než oblečení žen, převažuje modrá, hnědá, šedá, zelená a bílá, ale není výjimkou ani červená nebo žlutá. Mnoho mužů pracuje jen v kalhotách a košili, přes kterou mají uvázanou zástěru, další mají navíc oblečený krátký kabátek nebo vesta bez rukávů. Dlouhý kabát s vestou je výsadou spíše movitějších mužů nebo pocestných.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LXX Hrnčíř (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Košile - jsou vždy bílé. Dlouhé rukávy mají nabrané do úzké manžety, která je u několika málo movitějších mužů zakončená volánkem. Rozparek výstřihu je poměrně dlouhý, límec není zpravidla dobře vidět, ale na jedné malbě má podobu nízkého stojáčku. Pracující muži mají často košili rozepnutou a rukávy vyhrnuté nad lokty.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LXIII Tesař (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Kalhoty - sahají těsně pod kolena. Většinou nejsou detaily, jako například řešení poklopce vidět, ale v několika málo případech jsou u dolního okraje kalhot namalované spony nebo tkaničky a na výjevu z lázní je dokonce kontrastní šněrování v zadní části pásku. Poměrně často jsou ke kalhotám připnuté šle, obvykle na prsou a na lopatkách. Většina kalhot je tmavých, pokud mají světlou okrovou bavu, jedná se pravděpodobně o koženky.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LXXXI Provazník a řemenář (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Krátký kabátek - pod zadek nosí, často rozepnutý, především řemeslníci. Dlouhé a relativně úzké rukávy bez manžet končí krátkým rozparkem, v úrovni pasu jsou někdy vidět klopy kapes.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LXXXI Provazník a řemenář (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Vesta - bez rukávů je další variantou oděvu pro řemeslníky, opět může být i rozepnutá.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LIII Řeznictví (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Dlouhý kabát - je v souladu s tehdejšími zvyklostmi vždy rozepnutý a obvykle je pod ním vidět zapnutá vesta. Na kabátu jsou zpravidla dobře patrné světlé (nejspíše kovové) knoflíky, a to nejen na předním díle, ale i na širokých manžetách a pod vykrojenými klopami kapes. V kabátech jsou vedle movitějších řemeslníků nebo sloužících zobrazeni i pocestní.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LXI Krejčí (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Zástěry - mají oblečené téměř všichni muži, kteří se zabývají manuální prací. Některé sahají jen do pasu a jsou zavázané vepředu, další mají čtvercový lacl s tkanicemi vedoucími za krk a pouze jedna zástěra má lacl trojúhelníkový, připnutý ke knoflíku. Pekaři, řezníci i ostatní, kteří přicházejí do styku s potravinami nebo vykonávajíc čistou práci, mají zástěry bílé; řemeslníci věnující se špinavé práci pak modré a zelené. V kovárnách a ostatních provozech, kde hrozí poranění, se nosí zástěry tmavé barvy, o kterých se i kvůli zapínání na přezky domnívám, že jsou vyrobené z usně.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LXVIII Kovář (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Okolo krku - nemá většina mužů nic a košili nosí rozhalenou. Pouze u těch, kteří jsou oblečení do zapnutého kabátku nebo kombinace vesty a kabátu, můžeme vidět tenkou černou vázanku. Zámožnějším mužům, kteří mají volánky na manžetách košile, zpravidla nahoře z vesty vykukuje i volánek, kterým je lemován rozparek košile.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LXXX Bednář (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Pokrývek hlavy - najdeme na vyobrazeních hned několik typů. Klasických tříroháků je poskromnu, častěji se setkáme s tmavými kulatými klobouky, které mají někdy okolo dýnka ovázanou červenou stuhu. Světlé klobouky (mimochodem nošené i uvnitř) nezřídka s tvarovanou krempou mohou být slamáky. Mezi různými čapkami se často opakují hnědé nebo zelené přiléhavé čepičky nejspíše lemované kožešinou. Bílé čepičky mají ohnutý spodní lem, výraznou špičku a zdá se, že byly určené výhradně k nošení uvnitř domů. Nezanedbatelný počet mužů chodí nejen doma ale i venku prostovlasý. Lépe situovaní muži na hlavě nosí paruku nebo napudrované vlasy, prostší pak mají vlasy polodlouhé, jeden z pomocníků v krejčovské dílně a oba umělci mají vlasy dokonce tak dlouhé, že je nosí spletené do dlouhého úzkého copu na zádech.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - LXIII Tesař (detail (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Střevíce - jsou obvykle černé, někdy se stříbřitou nebo zlatavou čtverhrannou přezkou. Nejoblíbenější barvou punčoch je modrá a bílá, sporadicky se objevují i hnědé, černé a šedé. Jezdci na koních a jeden pocestný mají vysoké černé holínky. Několik řemeslníků má pantofle oblečené naboso, ale zámožný sběratel má punčochy i k světlám pantoflům s červenými kramfleky. Bosí jsou nejen řemeslníci, u kterých by se to dalo čekat, jako hrnčíř, tkadlec či švec, ale i ti, u kterých to vzhledem k prostředí, ve kterém se pohybují, překvapí - dřevorubec a bednář.

Tadeáš Schuegger, Orbis Pictus - XLIX Pekařství (detail), 1775 - 1785, klášter Zlatá koruna.

Obrazy ze zlatokorunské školy ukazují, jak velmi se liší oblečení lidových vrstev v Čechách a v Anglii. U nás chodí ženy často prostovlasé, což by v Anglii bylo nemyslitelné. Dále běžně neoblékají přes šněrovačku žádný další kus oděvu, s tím se sice setkáme i v Anglii, ale téměř výhradně v soukromí domova. Jsou tu i další, na první pohled méně nápadné detaily - na zlatokorunských obrazech chybí vzorované šátky, kostkaté zástěry, volné kabátky i šaty. U mužů jsou rozdíly méně markantní, ale i u nich existují. V Čechách chodilo daleko více mužů bez pokrývky hlavy a dokonce bez kabátu nebo vesty. Opět tu chybí v Anglii populární barevné šátky kolem krku a naopak se tu relativně běžně setkáváme s šlemi, které jsou v Anglii spíše raritou.

Knihovna, klášter Zlatá koruna.

Všechny dochované obrazy z obou citovaných cyklů byly publikovány v monografii Šárky Belšíkové, Martina Gaži a Jarmily Hansové "Opat Bylanský a obrazy zlatokorunské školy, Osvícenství zdola v okrsku světa", kterou v roce 2013 vydal Národní památkový ústav v Českých Budějovicích. Malby je také možné shlédnout v rámci prohlídek kláštera, který je veřejnosti přístupný od dubna do října.

Za vstřícnost děkuji Janu Boučkovi, za pomoc s fotodokumentací Nadě Bukovské.

česky / english

podívej se na FB

piš na klara.parolkova )( seznam.cz